Snažím se být vzorná a jíst dietně, ale doma se nám potuluje střevní chřipka, tak nevím, jak to bude. Dcerka včera prozvracela celou noc a pokud to bude jako minule, tak to čeká i mě a vůbec se na to netěším, protože tak dúkladný zvracení, který člověk skoro obrátí naruby, jsem sna ještě nikdy nezažila. Každopádně dnes pokračuju v lehký stravě, celkově mi není úplně dobře "od břicha", a když mne čeká to zvracení, tak se budu snažit držet trávení co nejvíc v pohodě.  Ráno jsem měla půlku celozrnný housky, na svačinu si udělám jabl-banán.kompot. A oběd bude pravděpodobně rýže v nějakém vývaru. Takže - zdravému stravování zdar!

Mám teď hodně nostalgický období, vzpomínám na Moskvu. Dokonce jsem si prošla Googlem street view ulice u metra Akademická, kudy jsem tolik let chodila do školy, kde jsem chodila s Kosiem. Je to pro mne nádherný a zároveň samozřejmě i bolavý vzpomínámí, protože to všechno - celé mládí i ty nádherné první lásky, celkově celá ta fantastická doba, už je tak dávno pryč. a PRÁVĚ to mne teď hodně motivuje. Život je tak kra´tounký, člověk se ani nenaděje a je najednou z krásné studentky starou babkou. A tak je potřeba dbát o zdraví i o vzhled. |A užít si toho ještě co nejvíc, ne se schovávat doma. Cestovat, dopřát Lexíkovi alespoň pár věcí, o které ho moje tloušťka odradila - chci se s ním všude bezstarostně koupat, vzít ho do Aquapqrku, letět s ním letadlem, vzít ho na Lanzarote, hodit n výlety, jet na hory - je prostě milion věcí, který bych s ním ještě mohla na poslední chvíli stihnout. Než z něj třeba bude puberták, který už nechce s maminkou jet vůbec nikam. Ani na  Lanzarote.

Dneska sekám latinu. Každý den se počítá. I ten první. I když bývá nejlehčí. Musím hledat motivace všude kolem sebe. Konečně se rozhodnout co chci. Co nechci. A jak se k tomu dostat.